Vážení zákazníci, v období zvýšené poptávky po našich čokoládách se omlouváme za případné prodlevy při odeslání vašich objednávek. Objednané čokolády a další mlsání se snažíme expedovat v co nejkratší možné době. Lada a Pavel

Blog

Čokoládové sardinky

Spolu s Editou, naším Ferdou mravencem na všechny grafické práce, jsme vytvořily tuhle pěknou infografiku, o tom jak se máte chovat v čokoládovně ;-) Podle mého názoru se tam máte smát a ve velkém pojídat čokoládu (což by na infografice určitě vypadalo nejlíp), ale ať...vznikne alespoň nový článek, tentokrát na téma podnikání v době koronavirové...

Pominu-li to, že jsme byli 2 měsíce zavření, protože, ať se nám to líbí nebo ne, jsme Muzeum (i když asi nejmenší na světě :-)), největší perly pro provozovatele čehokoliv v cestovním ruchu teprve začínají.

Být bez příjmů 2 měsíce pro nás bylo nepříjemné, ale ne existenčně. Měli jsme rezervy (sice určené na nové stroje do výrobny, ale budiž) a taky čas dotáhnout spousty restů a nápadů. To co nás ale čekalo bylo obzvláště vypečené - vše se mění, každým dnem (dokonce i to datum otevření)!

Nakonec máme povoleno 11. května, spolu se spoustou dalších podniků, takže teď všichni hromadně sháníme rukavice, desinfekce, ochranné štíty a podobně. Vznikají celkem humorné diskuze:

 

"Nevíš, kde seženu rukavice? - "Netuším, ale můžu Ti dát hromadu pytlíků."

nebo s kolegou z Prahy:

"Jak vy to máte s těmi rozestupy?"

já na to: "No normálně, 2 metry."

on: "Ty nevíš, že pro muzea je to nejen 2 metry, ale taky max 1 osoba na 10m čtverečních?"

 

Nevím... a od té doby co to vím, přemýšlím, co s tím provedu. Víte, že naše muzeum má 22m i se záchodem? I když budeme mít úplně plno, bude tu prázdno… zapeklitá situace provozovatele muzea v roce 2020.

My si ale poradíme, nebojte! Chystáme precizní rezervační systém, budeme si Vás skládat jako sardinky do plechovky :-) Už se těším, jak na mě budou svítit okénka s Vašimi jmény ;-) A už se mi nikdy nestane, že nepoznám známé mezi Vámi - už poznám Kluse i Klause, všechny olympioniky i mojí oblíbenou herečku...

Ať žijí sardinky!

Chcete-li se i Vy stát naší milou sardinkou v Muzeu, můžete svá místa rezervovat zde ;-)

 

Začneme od bobu... první text o čokoládě

Na četné žádost jsme se rozhodli, že zkusíme psát blog. Jednak proto, že nás těší, že si myslíte, že máme smysl pro humor, taky proto, že tak 3x týdně slyšíme, že bychom měli napsat knihu – a to nás fakt děsí! A do třetice proto, že po 5 letech s čokoládou na to máme v dnešních dnech konečně čas… Takže blog je vlastně taková úlitba Vám a Edovi, naši milí milovníci čokolády. A začneme hned pěkně od píky, vlastně od kakaového bobu.

Nebudeme Vás poučovat o tom, kolik druhů a odrůd kakaa na světě je (to můžete nastudovat třeba přímo na čokoládové univerzitě), ani že není kakao jako kakao. To ostatně vyzkoušíte nejlíp, když ochutnáte čokoládu od někoho, kdo ji dělá opravdu z kvalitních surovin. Ono totiž udělat hnusnou čokoládu ze skvělých bobů, to je opravdu kumšt... My kumštýři jsme, proto naše začátky opravdu moc chutné nebyly :-)

Dnes Vám ale chceme psát o tom, co všechno může zkomplikovat cestu kakaového bobu do Vaší čokolády. A nebudeme vymýšlet žádné konstrukce, ale napíšeme jen to, co se stalo jen a výhradně nám, na vlastní kůži a rodinné úspory:

Příběh č.1. – Irma

Irmu asi znáte, nikdo ji moc nemusí… Nám se ale hned poprvé, když jsme si objednali kakaové boby, do cesty připletl Hurikán Irma! Tahle působivá cyklona, jakožto jeden z největších hurikánů v historii, nás připravila o několik nocí spánku. Spolu s kakaovými boby měl totiž z USA přiletět i náš první melanger (takový přerostlý mlýnek, bez kterého čokoládu vyrobit je fakt fuška). Za ten jsme utratili zbytek našich rodinných úspor. Byli jsme v očekávání nového přírůstku do rodiny v podobě vysněného melangeru (až do té doby Pavel drtil kakaové nibsy tvrdošíjně na kamenech desítky hodin týdně). A protože nevlastníme televizi, o Irmě jsme neměli ani zdání a začali jsme zjišťovat, kde se letadlo s našimi životními úsporami nachází...a nestačili se divit! Poloha letadla se kvůli Irmě několik dní vůbec nepodařila zobrazit…naše úspory se určitě povalují někde v oceánu! Nakonec jsme ale měli štěstí v neštěstí. Náš balík, zcela nelogicky rozdělen na 2 samostatné zásilky, z půlky putoval až přes Indii. Tam hurikán nebyl, takže hurá! Náš první melanger dorazil v pořádku. Nebylo do něj ale co dát, protože kakaové boby z Ameriky se k nám, díky Irmě, nedostaly už nikdy.

 

Příběh č. 2 – Sex, drogy a Rock’n’Roll

Víte, že čokoláda je výborná droga? A že kakaové boby opravdu nevoní lákavě jako čokoláda, ale ve veliké koncentraci spíš zavání jako siláž? Ne? Tak to jste evidentně nezkušení drogoví distributoři… Když byste náhodou někdy přemýšleli o změně zaměstnání, což se v téhle nejisté době může snadno stát každému, měli bychom v tomhle ohledu pár trochu nezákonných rad :-) Ale teď vážně… Téměř každý pytel kakaových bobů Vám přijde propíchnutý, s takovou malou, většinou přelepenou dírkou. Dírka je užitečná věc, když boby přebíráte od dodavatele (ať už na letišti nebo v Amsterdamu či jinde), vždycky se díky ní snadno dostanete k bobům, abyste je ochutnali a posoudili kvalitu fermentace aj. Tuhle díru ale neudělaly zvídavé a čokolády lačné myši, ale celníci. Kakaové boby jsou totiž skvělá schovka pro drogy, zejména pro kokain. A nedej bože, když ve várce pytlů pro Evropu nějaký chytrák něco schoval… to snadno nastanou komplikace a jednoduše se stane, že na skladě vyčerpáme zásoby nějaké jednoplantážovky (čokolády z bobů jen z jedné jediné plantáže), protože na těch našich pár pytlů pak čekáme o 2 měsíce déle…

 

Příběh č. 3 – Ne každá plíseň je ušlechtilá

Z některých kakaových bobů, které nám připluly by měl Alexandr Fleming upřímnou radost. Nemusel by totiž plíseň pracně kultivovat, ale stačilo by se na pytel bobů podívat a plíseň by mu běžela v ústrety :-) Ne, nikdo nám nenechal otevřené okno, kterým by došlo ke kontaminaci, jak praví legenda o vzniku penicilinu. Kakaové boby byly cestou na lodi špatně skladované a přišly výrazně prohnilé - i to se může stát. Jakákoliv várka kakaových bobů, třeba i ta od našich nejmilejších pěstitelů, zkrátka může přijít k úhoně… Takovýto pytel kakaových bobů ale už určitě nejde použít na výrobu čokolády, za to se dá třeba vysypat na zahradu. O čokoládovém mulčování na zahradě si povíme ale někdy příště (je to velké téma)…

 

Příběh č. 4 – Občanská válka

Příběh poslední, o tom, proč jsme měli v půlce adventu nedostatek horké čokolády…

Všechny naše horké čokolády jsou z kakaových bobů z Ekvádoru, z provincie Manabi, málokdo tady v ČR zaznamenal, že v Ekvádoru byly velké občanské nepokoje, protestovalo se proti prezidentovi Leninu Morenovi a ohromnému zdražování, zejména pohonných hmot. Na ulicích barikády, veškerá doprava v celém státě stála a spolu s ní i naše kakaové boby, z kterých měly být horké čokolády na celou zimu… Nezbylo, než začít dělat horkou čoko z jiných bobů a znovu ladit všechny receptury.

Málokdy nás napadne, co a hlavně kdo! všechno za naší tabulkou čokolády stojí. Tabulka není jen kus dobrého žvance, je to hlavně kus práce a života každého, kdo se na ní podílel… včetně všech farmářů, jejich dětí, lidí, kteří pomáhají s následným zpracováním i přepravou a v poslední řadě i tak trochu naše.

Jedna tabulka čokolády = 1000 životních příběhů, a v každém kousku čokolády je tak kousek z nich. Vůbec pak nemůže vadit, že se Vám nějaké boby ztratily nebo nedojely vůbec, že nemáte navyráběnou čokoládu na skladě. Jediné, co je si třeba uvědomit, že pro spoustu lidí je čokoláda zejména obživou a celým životem. Proto je třeba podporovat všechny poctivé pěstitele kakaa a vážit si jejich práce. Nejlepší způsob, jak jim dokážeme, že si jich ceníme je, že jim zaplatíme za jejich práci férovou cenu. A to my u nás v Lidce děláme.

Bobům zdar! Lada a Pavel

 

Jarní úklid myšlenek

Jarní úklid je, mimo jiné, skvělou příležitostí si utřídit myšlenky. Obzvlášť v době koronaviru se mi hlavou točí příliš mnoho nejistot a variant, mezi kterými je těžké se rozhodnout, protože mi zkrátka chybí relevantní informace.
Dnes při uklízení kumbálu jsem vysavačem vyháněla sekáče - takové ty pavouky s dlouhýma elegantníma nohama. Většina z nich zmizela ve vysavači spolu s pavučinami. Byli předvídatelní, nedalo moc práce se jich zbavit… prostě jen utíkali před tím čeho se báli a prchali co nejdál od mé maličkosti. Až na jednoho! Ten se čelem postavil vysavači a pak mi vylezl přímo nad hlavu a pozoroval mě s nadhledem. A mě tak napadlo, že už dávno neplatí "kdo uteče, vyhraje". Naopak tenhle jediný pavouk mi šel naproti, nebál se, hledal novou, i když pro ostatní pavouky, neobvyklou cestu. A já si řekla – buď jako tenhle pavouk. Hledej novou cestu. Tvůj kumbál už nikdy nebude stejný jako dřív, ale jsi naživu, tak makej, ať si ho můžeš udělat znovu a ještě lepší.

Sekáč dostal jméno, říkám mu Eda, bydlí dole v kumbále a otevřela jsem mu okno, aby tam měl čerstvý vzduch. A on teď pracuje na vylepšení prázdného kumbálu podle jeho představ, stejně jako já…vymýšlím nové cesty pro naši čokoládovnu, na kterých teď budu dělat stejně vytrvale jako Eda. Eda je můj vzor.


PS: Mimochodem věděli jste, že sekáč není vlastně pavouk? Trošku jsem studovala, sekáčové tu žijí už víc než 400 milionů let a jsou fakt chytří! Buď jako sekáč a nedělej mrtvého brouka. Časy se mění.

Stránka 1 z 1 - 3 položek celkem

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.